-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jednotné normativy svařování
Kdysi, v roce 1979, vydalo FEDERÁLNÍ MINISTERSTVO VŠEOBECNÉHO STROJÍRENSTVÍ (to bylo ještě za minulého režimu) jednotné normativy.
Například normativ CNN 30-5-10-0/II byl „Poloautomatické svařování v ochranné atmosféře CO2“.
V tomto normativu kromě tabulek pro jednotlivé typy svarů je i popsána metodika výpočtu.
Měli to ale předkové těžký - bez počítačů. Všecko měli jen v papírové podobě a všecko se psalo na stroji, nebo v ruce.
Dnes je to daleko jednodušší - uděláš si tabulku v excelu a máš výsledek.
Chceš udělat kopii, tak to prostě vytiskneš, nebo to okopíruješ černobíle, nebo dokonce barevně.

Dřív jsi musel přemluvit písařku, aby tě to opsala.
Rozhodně to bylo dobré - všechny podniky měli stejné, ověřené hodnoty.
Úplně ideální to ale nebylo, některé firmy tyto normativy upravovaly a vydávaly je jako nadřazené, podnikové normativy.
Podnikové normativy
Výhoda těchto podnikových norem bezesporu byla v tom, že v normách byly aplikovány podmínky a zvyklosti firmy.
Je to určitě správná cesta i pro dnešek.
Touto cestou šla i například ŠKODA PLZEŃ a vydala tyto normativy jako podnikové směrnice:
Svařování v ochranné atmosféře CO2 „ŠKODA–Nk 3–D- P-01/73“
Svařování el. Obloukem ručně ocelí „ŠKODA Nk3-D-P-01/82“
Pozn: tyto směrnice byly vydány v roce 1973, respektive 1982.
Příklady údajů z těchto normativů:
Činnost | Čas (min) |
Přenesení dílu do 5 kg na vzdálenost do 2 m | 0,1 |
Zvednutí dílce, převezení, ustavení a odložení dílu 100 kg na vzdálenost 5 m | 1,6 |
Zajímavé věci, co?
Počítačový program na normování svářečských prací
Vytvořil ho kdysi VÚZ Bratislava.
Dnes je jeho použití velmi problematické, protože funguje v operačním systému DOS.
Navíc zadávání podmínek svařování bylo uživatelsky velmi složité a nepřehledné, takže výsledky dával značně nespolehlivé.
Nevím, že by ho někdo v současnosti používal.